Když přišla nabídka otestovat herní notebook, říkal jsem si, že na tohle nejsem. Představoval jsem si herní notebooky z dob, kdy mě trochu více zajímaly hry a obával jsem se, že ke mně dorazí cirkusové monstrum, které ve svém skromném příbytku nebudu schopen ani uklidit na patřičné místo a jeho diskotékové prvky mě budou trápit kdykoliv půjdu okolo. Chyba lávky!
Design
Asus Zephyrus M16 jde překvapivě úplně jiným směrem. Nebo doba pokročila a já jsem starý člověk. Buď jak buď, po vybalení na mě vybafl poměrně kompaktní notebook, pravděpodobně z kovu, v matně černém provedení, který až do dobrého zlomu světla nedával o sobě znát „jsem herní stroj, co trhá asfalt!“ Když už píšu o zlomu světla, na víku notebooku, které je jinak temnotemné, se nachází perforování odrážející světlo, díky čemuž se na povrchu odehrává menší duhová show.
Každopádně to není vůbec násilné a běžně si toho člověk ani nevšimne, což velmi cením. Po bližším seznámení ze všech stran musím konstatovat, že se tohle opravdu povedlo. Stojí přede mnou notebook v ceně dvou pěkně jetých jedničkových fábií (někde jsem četl, že tohle srovnání mají Češi rádi), a přitom se nesnaží křičet do světa své moderní disco, ale právě naopak nám Asus servíruje klidný jazz, který chcete poslouchat během večeře. Dokonce si takový notebook umím představit i jako výkonnou kancelářskou mašinu pro hromadu práce, která vyžaduje nejen ťukání do klávesnice, jak právě činím, ale také nějaký ten výkon.
Po otevření víka mě oslnil obrovský displej. Obrovský berte v uvozovkách, jde o 16″ panel, který monitor na stole nepředčí, ale přesto jde o dost velkou obrazovku napříč notebooky a navíc ve velmi malém těle. V úzkém rámečku nad displejem má své místo webkamera. Pod displejem se mi rozblikala duhovými tóny klávesnice, což mi připomnělo, že testuji herní notebook. Protože jsem česká konzerva a nešlapu se světovými trendy, navštívil jsem aplikaci Armoury Crate, kde jsem osvětlení klávesnice změnil na červenou. Přidal jsem se tak k temné straně a navíc si připadal poměrně drsně. Časem jsem prostřídal více barev, nicméně k poblikávání všemi barvami jsem se nevrátil. Touchpad je příjemný a velký, takže se s nim pracuje dobře. Po stranách klávesnice nechybí samozřejmě reproduktory, ty nejsou jediné. Celkem jich tu je šest. Povrch notebooku je potažen jemným materiálem, v minulosti se něčemu takovému říkalo Soft touch, jak se tomu říká teď netuším, ale při používání se jedná o velmi příjemnou záležitost. Dokud je nedostatek světla. Jakmile jsem totiž rozsvítil světlo, zhrozil jsem se, jaký jsem to ale čuník. Povrch se čistí poměrně dobře, nic to nemění na tom, že pokud chcete tento estetický prvek mít, budete muset trochu více čistit a leštit.
Otevření víka s sebou přináší ještě jednu mechanickou libůstku. Klávesnice se totiž nakloní směrem k uživateli, protože spodní část víka s displejem funguje jako stojánek. Výrobce tuto funkci pojmenoval ErgoLift.
Zdánlivě drobná věc působí nakonec skvěle. Nad klávesnicí najdete tři stavové diody, které vás mimo jiné informují o stavu baterie. Pokud je notebook otevřený, je to super. Jakmile notebook zavřete, diody se nachází na jeho zadní části a na stole tak máte trochu horší přístup k informačním světýlkům. Po levé a pravé straně těchto LEDek jsou pak dva průduchy pro vyvedení teplého vzduchu z kotelny.
Na závěr tohoto odstavce dodám, že víko lze otevřít až o 180°, možná něco navíc, ale takhle se mi hrálo docela blbě.
Konektivita
Začnu nabíjecím konektorem. Proprietární zalomený kabel je v pohodě a nevadí mi. Horší je trochu jeho umístění, které je uprostřed těla. Levákům by tak mohl drobně překážet. Taky bych se pokoušel mít kabel vždy vyvedený směrem za notebook. Pokud jej budete směřovat směrem k sobě, zakryjete si všechny porty.
Na těch se nešetřilo. Popořadě tu připojíte HDMI, Ethernet, USB-A, jedno USB-C thunderbolt 4 a jedno USB-C s displayportem. Ano, obě Céčka vám umožní dodat notebooku šťávu. Do 3,5mm jacku můžete zabodnout svá oblíbená sluchátka. Budou třeba. Ale o tom až později. Na pravé straně se pak nachází USB-A a čtečka MicroSD. Pokud patříte mezi fotografy, tak na čtečku SD karet zapomeňte. Prcek dostal přednost. Psát Wi-Fi, BlueTooth a podobně je asi jako psát o tom, že až skončí noc, vyjde slunce. Nicméně počítat můžete s Wi-Fi 6 a BlueTooth 5.2.
Displej
Jak jsem už psal, displej překvapí již na první pohled. Je velký, má malé rámečky a řekl bych, že přesně takhle to má v roce 2021 vypadat. 16″ uhlopříčka v mé konfiguraci nabízí FulHD+ rozlišení. Plusko je zde z toho důvodu, že pixelů je nabízeno 1920×1200 a poměr stran je 16:10. Matný povrch displeje je za mě další plusko, které už se ale nikde v názvosloví nepíše. IPS panel nabízí skvělé podání barev. Černá je černá, bílá je bílá, modrá je dobrá a žlutý pes je žlutý pes. Frekvence činí 144 Hz, takže se můžete těšit na opravdu plynulou podívanou, a pokud máte rádi sýrově nitě, tak vám udělám radost. 500 nitů potěší i pařany, co se nebojí sluníčka.
To mě vede k filosofické otázce. Není náhodou ten předsudek, že každý hráč je bílý jako ředitel vápenky na světě jen proto, že ti chudáci prostě neměli dost svítivé monitory? Úzký rámeček na horní straně skrývá 720p webkameru. Na občasné meety, teamsy a zoomy to stačí. Na streamování logicky ne, ale kdo by to s webkamerou dělal.
Klávesnice
Nemohl jsem jinak, ale jak ověřit, jestli je klávesnice dobrá, než na ní napsat tento článek? WASD by asi nebylo moc směrodatné, i když, chcete-li WASD se drží skvěle. Ve tmě díky podsvětleným klávesám víte, čím se chodí dopředu, čím dozadu a čím se otáčí. Klávesnice je ale pohodlná jako celek. Chvilku jsem trpěl, že je poměrně hlasitá a na konci řádků u psaní textu mi chybí jen možnost posunutí válce s papírem zpět. Po čase jsem ale zvuky přestal vnímat a začal jsem si spíše užívat pohodlí při psaní. Klávesy jdou od sebe skvěle rozeznat díky mezerám, prsty zapadají na tlačítka přesně a ani delší psaní nepůsobí žádný problém. Kdyby vás to zajímalo, právě se nacházím u téměř tisícího slova a v žádném případě nemám problém psát dále.
Kromě tradiční písmenek pro uvaření písmenkové polévky tu máme i další klávesy. F klávesy přináší řadu ovládacích prvků od možnosti zapnout/vypnout podsvětlení klávesnice, možnost ovládat větráky, jas, zamknout touchpad, uspat notebook a další. Nad těmito klávesami se nachází čtyři extra klávesy, které vám umožní ovládat hlasitost, vypnout zcela mikrofon a spustit armoury crate, kde získáte hlubší přehled o tom, co se s notebookem děje. A mimo to ovládnete barvu osvětlení nebo rychlost větráků.
Nad F12 se pak nachází poslední důležité tlačítko – pro zapnutí a vypnutí přístroje, které v sobě skrývá čtečku otisků prstů.
Zápis z kontroly leteckého mechanika: turbíny jedou naplno!
Tak si taky řekneme něco k tomu, co je pod kapotou. Místo Vé Osmičky tu čekejte kvalitní Í Sedmičku od Intelu, která vás trochu svou rychlostí polechtá v bříšku. Konkrétně jde o I7 11800H. Tu doplňuje grafická karta NVIDIA GeForce 3060 a 16 GB operační paměti DDR4. Co vám bude na zapaření si kvalitních titulů na ultra kvalitu to stačí.
Vrhnul jsem se na chvíli do Xbox Game Passu a během chvilky jsem se ocitl v Mexiku a řídil ty nejhezčí vozy. Alespoň v té Forze Horizon 5, když ne doopravdy. Ultra detaily nedělaly notebooku sebemenší problémy, co se odvedené práce ve hře týče. Problém je, že po chvilce ježdění Mexikem kolem vás začne lítat letadlo. A nemyslím to s tím mexickým borcem, co na vás hází z nebes motorkáře a bůhví co ještě. Větráky tohoto notebooku se prostě rozjedou na plné pecky, až téměř přehluší jinak skvěle hrající reproduktory a během nočního hraní jsem se trochu bál, že za mnou přijdou sousedé a řeknou, ať to, co dělá hluk, ať už je to cokoliv, vypnu. Já ale tuhle věc nechci kritizovat, protože… ještě jednou si přečtěte specifikace. A teď si vezměte, že tenhle notec má necelá dvě kila. Je poměrně štíhlý. A rozjede nejnovější hry na ultra detaily. A co víc? Nandá si to klidně i s virtuální realitu HTC Vive. Najednou tomu máte velkou chuť ten hluk odpustit, protože když to srovnám s herními notebooky dobré tři roky zpět, místo gigantických škaredých monster tu je něco, co se podobá ultrabookům, byť třeba taky tři roky starým, ale má to výkon jako prase!
Dovolím si ještě zmínit, že existuje také konfigurace s I9 a GeForce 3070! Hraní tedy doporučuji jen se sluchátky a hlavně v místnosti, kde nespí vaše přítelkyně. Promiň, Kláro, za chvíli mi ho stejně vezmou. I přes poměrně hlučné turbíny v malém těle nečekejte zázraky v chlazení. Občas i to WASD začne hřát. Tady si dovolím malé doporučení. Pokud půjdete hrát, vypněte v místnosti topení. Jsme uprostřed energetické krize, vy ušetříte a hlavouni všech zemí, co lítají na schůzky tryskáčemi, budou na vás moc pyšní. Uršulo, tohle je notebook pro tebe. Zahraješ si a ještě zatopíš.
Když jsme u těch tryskáčů. Nenapadlo mě nic lepšího, než vzít HTC Vive, napíchat potřebné kabely do notebooku a rozjet Flight Simulator. Na vysoké detaily jsem nezaznamenal sebemenší problém. Nejvyšší už jsem nepokoušel. Nutno říct, že jsem si zalítal nad egyptskými pyramidami nebo Mount Everestem s první generací headsetu. Vive Pro 2 by už asi grafice dal více zabrat. Ale chápete. Flight Simulator. Letadlo, vy a celé nebe před vámi. Během tohoto mě čekalo pár obstrukcí, HDMI prostě headset nechtělo brát v potaz. Klikal jsem, točil čudlíky, přepínal vše možné a nic. Nakonec se podařilo headset rozchodit přes USB-C. Podivný problém, ale na internetu jsem se setkal s podobnými hned několikrát napříč různými ROG mašinami. Ale zážitek to je ohromný. Tohle mi bude chybět. Nebo možná nebude. Nevím jak bych vysvětloval, že jsem nestihl umýt nádobí, protože linka Praha – Kanáry se sama neodlítá.
Co je pro hraní horším faktem je to, že varianta, kterou mám na testování, nabízí jen 512GB SSD. Nic víc. Žádné terabajtové HDD navíc. S touhle porcí místa jsem měl problém už u Xboxu One S. V dnešním měřítku to vystačí pomalu na tři hry. No tak, Forza má 120 GB, Flight Simulátor jakby smet a některá CoDčka si vezmou klidně 200 GB. Pokud chci i místo na práci, filmy, seriály, fotky… Ouvej!
Zajímá-li vás výdrž baterie, tak během hraní nemůžete čekat nic extra a ani jsem to, přiznám se, nijak neměřil. Během běžného pracování se ale dostávám někam okolo šesti hodin výdrže a to v rámci toho, co mám před sebou, považuji za dobrý výsledek. Ano Mac Air s M1 si klidně lajzne 15 hodin práce. Ale tady jsme v trochu jiném segmentu. Dodám, že při odpojení notebooku z nabíjení se přepnete automaticky na integrovanou grafickou kartu. Čeká vás tak při každém vypojení i zapojení nabíječky nepříjemné bliknutí. Malá věc, ale nejsme tu jen od chválení, že jo.
McAfee, tatínek vám vyhlásí válku!
Tak ne tatínek, zodpovědnost musím přijmout já, jsem dospělý člověk. A proto si dovolím ještě jednu malou kritiku. Předinstalovaný software v tomto notebooku je únosný. Většina se týká herních možností, ovládání osvětlení a podobně. To je všechno fajn. Co bych ale zakázal hned, kdybych se stal diktátorem, je předinstalovaný McAfee. Jako opravdu. Má tu někdo ještě rád tenhle antivir? Neznám nikoho v Česku, kdo by ho kdy používal. Je otravný, pořád něco chce, navíc není ani zdarma na nějaký delší časový úsek a chce pak ještě ode mě vybírat desátky.
Kdyby to zůstalo jen u toho! Ten, promiňte mi ten výraz, parchant si ještě dovolí blokovat mi stahování her. Nemluvím o žádném nelegálním způsobu. Xbox aplikace mi neustále házela chybové hlášky při stahování her. Googlil jsem, bádal jsem v Summě technologické, modlil se a bádal v Summě teologické, ať to začne stahovat a nic. Potom mi vyskočilo oslňující okénko, že můžu udělat nějakou-kdovíjakou věc s McAfee, po čemž mé srdce tak strašně toužilo. Tak jsem si řekl, že už mě tenhle britsko-americký počin irituje a smazal jsem ho. Odinstalace je taky hezká věc, status bar najede doprostřed progresu a pak tam stojí a stojí a stojí. Po nějakém čase se to naštěstí smaže. Stahování her se rozjelo a svět byl zase růžový.
Každopádně direktivně lidem z McAfee: Více než jako antivir působíte jako vir. Lidem z Asusu: už ho tam, prosím vás, nedávejte. Nikdy.
Závěr a cena
Tak to bychom měli. Dneska jsme se dozvěděli, že Esmeralda odmítla José Armanda a taky, že herní notebook nemusí vypadat jako kolotoče pana Kočky. Asus Zephyrus M16 je decentní a troufnu si říct hezký notebook, který vám nabídne dostatek výkonu nejen pro hraní her, ale klidně také nějakou tvořivou činnost. Za mnou testovanou variantu pustíte trochu chlup. Konkrétně 51 990 Kč. Ale čekají vás necelá dvě kila radosti a nejspíše hodně hodin hraní her, které se blíží realitě více, než jsem si kdy uměl představit. Pár mušek se zde najde. Jenže kdo je nemá? Já třeba dneska kromě dopisování téhle recenze hubil pár malých mušek v kuchyni. Tenhle notebook sbalíte do malého, klidně 20litrového batohu, vyrazíte za kámošem a rozjedete hry na nejvyšší možné detaily. Tenhle fakt jednoduše něco stojí. Že je hlučný? Je. Každopádně já nasazuji sluchátka a mířím do Mexika. Dodge Charger už se těší na vyjížďku. Ale volného času není moc, dámy a pánové. Znáte to, život pilota je těžký. Člověk pořád někde lítá, aby bylo na chleba. Ale s notebookem Asus Zephyrus M16 máte jistotu, že ať je to kdekoliv, zalítáte si díky výkonu, který snadno přenesete kamkoliv.
