RECENZE: Asus ROG Phone 5S – sen všech z ostrova Fortnite

Herní telefony jsou zvláštní disciplína na telefonních olympijských hrách. Na jednu stranu by se chtělo říct, že s námi nejsou na světě tak dlouho, ale nenechme se zmást. Věřím, že si všichni ještě vzpomenou na slavný N-Gage od značky Nokia, který za dva roky oslaví 20 let. S touto značkou si ještě společnost hrála v následujících letech, a tak jsme se dočkali N-Gage her také pro operační systém Symbian. Když už by se chtělo říct, že herních telefonů bylo dost, přišel Sony Ericsson Xperia Play. Doba postupovala a na pole herních telefonů vstoupil Asus. Právě jeho telefon, konkrétně Asus ROG Phone 5S se mi dostal do rukou a já se tak seznamoval s něčím, co je mi zároveň blízké a zároveň cizí.

Balení: bohaté a stylové

Začnu tím podstatným, co mě bude provázet asi celou recenzí. Tenhle telefon dbá na to, jaký na vás udělá dojem. Balení není žádnou výjimkou. Krabička je rozkládací s magnetem.

Po jejím otevření na vás vykouknou komiksové obrázky, které majitele utvrzují, že se nachází na luxusním nerdovském poli. S obsahem se nešetřilo. Najdete zde kromě telefonu 65W adaptér pro nabíjení, krásný opletený USB-C kabel, poukaz na tři měsíce do herní služby Google Stadia, sadu stylových nálepek, náhradní gumové záslepky pro postranní konektory, manuál a také kryt.

K tomu mám výtku. Na to, jak se celé balení tváří prémiové, kryt tuto myšlenku trochu opouští a je to škoda. Maličko na něm zapracovat a balení je takřka bez chyby. Krásným detailem je špendlík pro vystrčení SIM slotu, který je vyhotoven ve tvaru přimhouřeného oka, jenž zdobí většinu ROG zařízení.

 

 

 

Konstrukce: telefon a zbraň v jednom

Jakmile jsem telefon uchopil, hlavou mi problesklo „ten je gigantický“. 6,78“ panel a drobné rámečky nad a pod displejem z telefonu činí opravdu obrovský kus. Občas jsem nabyl dojmu, že kdybych s tím někoho na ulici švihnul po hlavě, je na místě po něm. Je tomu zřejmě tak proto, protože jsem přecházel z o dost menšího telefonu. Je to ale o zvyku, co se na první pohled zdá jako nepřekonatelná překážka, se během pár dní stává změnou, kterou lze snést. Obří displej je prostě jako dělaný na hry. Jakmile vezmete telefon do polohy na šířku, na vše okolo velikosti zapomenete a najednou vše začnete brát jako přednost. Z telefonu se stává malá konzole. Co si budeme, kdysi dávno jsme nosili po kapsách PlayStation Portable a taky jsme to přežili. Navíc moc rádi. Papírová váha je 238 gramů, což sice působí poměrně jako tíha, nicméně v rámci celkové velikosti to není zas až takové překvapení a kapsu to také netrhá.

Co bych ale od telefonu čekal je bezprecedentní úchop. Nevím vlastně, co si představuji. Možná nějaké drážky po obvodu? Matná záda, která nebudou tolik klouzat? Možná obojí? Řekl bych, že snad cokoliv, jenom ne tohle. Skleněná záda jsou lesklá a opravdu hodně kloužou z ruky. Větší zaoblení hliníkového rámu telefonu tomu pak také nepomáhá. Co mohu ale konstrukčně pochválit, je vše ostatní. Tlačítka jsou umístěna příjemně nízko, alespoň pro mě a ovládání mi tak nečinilo žádný problém.

Další výhodou jsou hned dva USB-C konektory. Jeden najdete tradičně na spodní části. Jeden by si ale řekl, že nabíjet telefon a zároveň vášnivě hrát nemusí být moc pohodlné a kabel v tomto místě spíše překáží. Šikulové z Asusu na to ale šli jak ten Šalamoun. Na levou stranu telefonu umístili drobný gumový prvek, který zde není pro nic za nic. Po odloupnutí nehtem na vás totiž vykoukne druhý USB-C konektor. Pokud tedy hrajete na šířku, což je nejpravděpodobnější scénář, kabel nikde nepřekáží a hraní je velmi pohodlné. Pod druhým USBčkem se nachází ještě port pro připojení herních periferií, které Asus k telefonu nabízí, například dodatečný větrák nebo herní ovladače. Opět a jen tleskám, tohle jinde nenajdete.

Na pravé straně se nachází na horní i spodní straně drobně vyfrézované ROG prvky. Prvně jsem si říkal, že to je poměrně zvláštní zdobný prvek podobný antickým sloupům, ale když mi došlo, co to přede mnou je, ve své mysli jsem skákal nadšením. Dovolím si tedy malou průpovídku. Býval jsem svého času velkým fanouškem HTC a tato společnost se jedno období rozhodla do segmentu telefonů přinést mačkání konstrukce. Zmáčkli jste hliníkový rám a telefon provedl jednoduše to, co jste si nastavili. Miloval jsem tuhle funkci a je pro mě škoda, že nemá svého právoplatného nástupce. Tedy. Nemá? Taiwan zobe jiné pilule a díky jim za to! Tyto drobné frézované prvky jsou totiž výrobcem zvané AirTriggers. V podstatě je to technologie, kterou mělo HTC, jen je vyvedená do herní dokonalosti. Oba prvky působí jako triggery z ovladačů herních konzolí a hraní je tak mnohem více intuitivní.

Vrátit se musím ještě k zádům. Krom toho, že jsou lesklá, nabízí i herní design. Piktogramy a psané prvky vynechám, nejspíše totiž do očí prvně trkne přimhouřené oko nekompromisního hráče. To na zádech také není jen tak. Ono totiž svítí. Musím zde odložit svou osobní averzi k podobným tuningům, mile se usměji, nedovolím si žádné blbé kecy a prozradím vám, že svítí podle vašeho uvážení. Může svítit, nemusí svítit, může blikat jako notifikační dioda, může blikat do rytmu pouštěné hudby a vy se tak stane diskotékovým králem všech parketů. Během covidu. Sami doma. Při tom, co si budete pouštět soundtrack z nějaké parádní smaženice, co jste s kámoši dali. Omlouvám se. Nedalo mi to. Logo svítí samozřejmě různými barvami. A jestli bych k němu měl ještě něco dodat pak nezapomeňte, velký bratr vás vidí.

Na zádech se nachází mimo oka samozřejmě fotoaparát. Z decentního modulu na samém vršíčku na člověka koukají tři čočky. Fotoaparát nijak nepřekáží, nevytváří dojem nějakých extra nerovností na povrchu stolu, protože nečouhá příliš, snad jen při hraní si na něj trochu sáhnete. Možná by dávalo větší smysl umístit jej horizontálně. Pod sklem se nachází NFC, takže zaplatit energy drinky na další pařbu ve večerce není problém. Pokud teda berou karty.

 

 

Displej a zvuk – parádní podívaná a poslech

Přemýšlím, zda má tahle kapitola vůbec smysl. Nejradši bych napsal, ať někam zajdete, rozsvítíte to a je hotovo. To by ale pak nikdo nemusel číst recenze, tak si to pojďme projít. Jak už jsem zmiňoval, uhlopříčka AMOLED panelu činí 6,78 palců, VESA držák v balení není. Rozlišení je pak protáhnuté FullHD, tedy 2448×1080, což je dostatečné rozlišení na tak velký displej a zároveň není přehnaně vysoké, aby vám to během chvilky vycuclo baterku. Tak nějak standard, že jo.  Kouzla teprve přicházejí a zmíním je úderně. 144Hz obnovovací frekvence displeje, 360Hz dotyková obnovovací frekvence, až 1200 nitů, nízká latence 24 ms, HDR 10+, čtečka otisků prstů pod displejem… Uff, jen když si dáte tyhle papírové vlastnosti před sebe, musíte být celkem paf. Co teprve, když to vidíte na vlastní oči.

Barvy jsou krásné, hrát je radost, koukat na filmy je radost, koukat na tapetu je radost. Hráči od výrobce dostávají to nejlepší, aby si nemohli na nic stěžovat. Znáte to, špatná odezva nebo tak něco, umřete ve hře a pak za to může ta blbá latence, případně to, že špatně reaguje dotyk. Tohle se tohoto telefonu netýká. Přední stranu chrání Gorilla Glass Victus, které se nachází spíše u odolnějších telefonů, a tak ani nějaký ten pád neznamená, že vysolíte slušný kotel za nový displej a nezbude nic na V-Bucks. Ještě pár drobností: nad displejem je notifikační LED dioda. Ahoj holka, dlouho jsem tě nikde neviděl a jsem rád, že jsi tady! U displeje pak samozřejmě počítejte s funkcí Always-On.

Dole a nahoře najdete reproduktory. To znamená STEREO! Já vím, tím se chlubí dneska taky kde kdo. Ale tohle hraje jako blázen. Basů je tu dost, hlasitostí nikdo nešetřil a můj iPhone 13 Pro se šel tak trochu stydět, i když hraje skvěle. Vypadá to, že ve zvuku Asus dominuje na plné čáře. Není to vlastně ani překvapením, hned po obrazu je zvuk pro hráče to nejdůležitější, co vytváří skvělý herní zážitek. Palba z brutálních zbraní, zvuk nadupaných kár a legrační zvuky skákaček budou znít tak, jak mají. „Poing“ „Poing“. Hodně lidí má dnes nějaká BT sluchátka. Asus myslel ale i na oldskůláky a je zde 3,5mm jack. Klidně sem tak připojíte svůj herní headset, třeba ten, co se také pyšní značkou ROG.

 

 

 

Herní výkon a konektivita: dostatek pro hry, co nejsou na trhu

Jak by to taky mohlo u herního telefonu dopadnout jinak než dobře. Pod kapotu se dostal Snapdragon 888+ a v mém případě 16 GB operační paměti. Lze koupit variantu s 12GB operační pamětí, se kterou ušetříte a velmi pravděpodobně to bude taky stačit. Výkon je tedy bezprecedentní. Asus servíruje to nejlepší možné menu a kdyby se udělovaly Michelinské hvězdy za výkon, tak na krabičce najdete rovnou tři.

Zkoušel jsem různé hry a telefon samozřejmě neměl žádný problém s výkonem. Jak by také mohl. Skoro si až troufnu tvrdit, že na trhu neexistuje hra pro telefon, která by využila plný potenciál hardwaru, který držím v ruce. Výbava u tohoto modelu je tak popředu, že ani Fortnite na nejvyšší detaily, který se snad dá považovat za jakýsi benchmark toho, co telefon zvládne, neudělal telefonu sebemenší problém. Jasně, trochu toho tepla 888+ vygenerovala, ale celé je to navrženo tak, že vám neuhoří ruce. Oddělení chlazení z Asusu dostává za jedna a může si sednout. Her se do telefonu vejde navíc tolik, že by se jednomu zatočila hlava. Velikost úložiště totiž činí 512 GB a mám pocit, že můžete stáhnout klidně celé Google Play.

Každý online hráč to zná. Když stojí připojení za starou bačkoru, ani sebelepší muška nepomůže. Tady se bát nemusíte. 5G je jistotou, Wi-Fi je zde šestková, dokonce tedy 6E a BlueTooth rovnou 5.2. Ani tady vás nikdo neošidí.

Pro zlepšení herního zážitku je zde i herní režim zvaný Režim-X. Mulder a Scullyová z Asusu zde přichystali několik různých herních přednastavení a vy sami můžete sáhnout do toho jak se konkrétní hra a aplikace bude chovat. Respektive, jak se váš hardware bude chovat k této hře.

 

 

 

Baterie

Baterie nabízí kapacitu 6000 mAh, což je solidní číslo. Bohužel, zklamu všechny čtenáře, nedokážu hrát příliš dlouho na telefonu, a tak maximálně, co jsem zvládl vyzkoušet, je to, že s občasným hraním v posteli, zapařením si v tramvaji do práce a z práce a s běžným používáním mi telefon bez problémů přečkal jeden celý den. Na konci mi zůstala i nějaká ta rezerva, kdybych třeba nečekaně musel na pivo nebo tři. Věřím ale, že echt pařmeni by dokázali baterii vytřískat rychleji. Pomůžu si alespoň daty od výrobce. Ten uvádí, že při hraní hry League of Legends Wild Rift vydrží telefon necelých deset hodin a Call of Duty Mobile vybije telefon až za sedm a půl hodiny.

Pokud už telefon vybijete, nemusíte se ničeho moc obávat. Přibalený 65W adaptér doplní šťávu velmi rychle. Na sto procentech z nuly jsem byl za něco málo přes hodinku. Telefon mě navíc poměrně inteligentně informoval o tom, že mám strčit nabíječku do bočního konektoru. Holt se tu myslí na hráče v každém momentu.

 

 

 

Software: téměř čistý Android s něčím navíc

V telefonu se v době testování nacházel Android 11 v téměř čisté podobě. Při prvním spuštění jsem dokonce dostal nabídku zda stojím o čistočistý systém, případně o něco více. Vybral jsem si něco více, protože přeci jen testuji herní telefon a dočkal jsem se herního motivu. Musím konstatovat, že to je na můj vkus divoké, dokonce jsem dospěl do fáze, kdy jsem měl na zamykací obrazovce smyčku s videem z PUBG. Naštěstí máte ale na výběr a nikdo vás herní prostředí nenutí používat.

Nad rámec téměř čistého Androidu se v telefonu nachází aplikace Armoury Crate, kterou jsem našel také v prostředí ROG notebooku, a tak už jsem dopředu tušil, co bude provádět. K vidění jsou zde všechny informace o hardwaru a jeho vytížení, můžete zde měnit, jak bude svítit logo na zádech, komunikovat s ROG kámoši a poměrně rychle si odladíte telefon přesně tak, jak sami budete chtít. Velmi šikovná věc.

 

 

 

Fotoaparát: není jen do počtu

Ani nevím, jestli se sluší zeširoka hodnotit fotoaparát u telefonu, který má úplně jiné ambice, než se stát fototelefonem roku. Na ten si to totiž nehraje ani v nejmenším, nicméně se nedá říct, že by byl fotoaparát nějak ošizen. Najdete zde hlavní 64MP fotoaparát, ultraširokoúhlý 13MP senzor a 5MP makro snímač. Všechny fotoaparáty fotí vlastně příjemně, pokud fotíte za denního světla. S ústupem světla si už ale jde všimnou drobného pokulhávání. Pro běžného uživatele jde o dostatečný fotoaparát, ale s nejlepšími v tomto oboru se rovnat nemůže. Pokud budete chtít fotit selfie po vítězní bitvě, postará se o to 24MP přední fotoaparát, který předvádí taktéž slušný výkon.

Video si natočíte až v nehorázném 8K rozlišení při 30 snímcích za vteřinu, což je celkem úlet. Rozlišení je to sice skvělé, proč ho nemít, když to hardware umožňuje, ale opět platí. Na nahrávání videí jsou zde lepší mistři v oboru a 8K video vám navíc ukousne slušnou porci místa. I když ho tu máte dostatek.

Snímky nafocené mobilem Asus ROG Phone 5s

 

 

 

Závěr: pokud jste cílovka, není co řešit

Jít do krámu, koupit si telefon, který je velký jako beranidlo a ještě hraje všemi barvami, to chce celkem odvahu. Pokud patříte mezi excentriky a nechcete zapadnou do šedé zóny tradičních nudných telefonů, určitě máte před sebou dobrého adepta. Největší cílovou skupinou jsou ale přeci jen hráči. Tady trochu bojuji s celým směrem. Telefon totiž přijde na 25 990 Kč ve verzi s 12GB operační pamětí a pokud chcete 4 GB navíc, je třeba si přichystat 27 990 Kč. Telefon jistě oslní mladé buřiče Fortnitu a dalších Battle Royale her. Obávám se, že s financemi to budou mít obtížnější. Pokud si pro změnu telefon můžete dovolit, pravděpodobně se poohlédnete po jiném kousku. Jak už ale název napovídá, nejde o první herní počin Asusu, takže tyto telefony očividně odbyt mají. Když pominu zamyšlení se nad tím, do jakých kapes telefon míří, vrátím se raději k tomu, co za zmíněné ceny nabízí. Je to skvělý displej, skvělé reproduktory, fajn zážitek při hraní kvalitních her a hlavně téměř neomezené možnosti na poli výkonu. Výkon tady hraje prim a věřím, že pokud vyjde za dva tři roky nějaký lepší a náročnější Fortnite, tenhle telefon si ho pořád s přehledem dá.

Telefon je jen první vstupenkou, kterou si do světa ROG kupujete. Výrobce totiž k němu nabízí bohaté příslušenství a nechybí tak větrák, herní ovladače a kvalitní ROG headset. Když takhle telefon zrovna beru do ruky, říkám si, že je to prostě divočina. Jenže ta divočina nakonec zanechává pozitivní dojem a kdybych byl o kousek mladší, snad bych i prosil, aby mi něco takového donesl Ježíšek.

Sleduj na Instagramu a Telegramu:

>>Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*